Josef Buchta

Josef Buchta se narodil 17.března 1904 v Rybném, č.p.14, jako syn truhláře Ferdinanda Buchty a jeho manželky Marie, rozené Havlíčkové. Porodní bábou byla Antonie Homolková z Rybného, č.p.22. Následně, dne 20.března, byl farářem Františkem Ostravským pokřtěn a jeho kmotrem se stal domkář František Havlíček s manželkou Marií.

Dne 16.září 1910 nastoupil malý Josef do prvního oddělení jednotřídní obecné školy v Rybném a jak dokládá třídní katalog ze školního roku 1910/1911, nebyl to vstup právě jednoduchý. Mravy a počty s měřickým tvaroznalstvím měl vždy za jedna, pilnost však obvykle za tři. Největším kamenem úrazu ale bylo náboženství, kde se vedle obvyklých trojek objevila i čtyřka. A to zrovna na pololetním vysvědčení. Ještě štěstí, že v té době se školní zprávy vydávaly čtyřikrát do roka. A tak na těch ostatních již byly znalosti náboženství hodnoceny důstojnou trojkou. Pro úplnost je potřebné dodat, že na závěrečné zprávě se vyjímala i jednička ze čtení a dvojky ze zpěvu a tělocviku.

Školu v Rybném navštěvovalo na počátku školního roku 1910/1911 celkem 47 dětí, z toho 29 chlapců a 18 děvčat. V prvním oddělení se učilo pouze 5 žáků a ani v dalších odděleních nebyl jejich počet výrazně vyšší. Ve druhém oddělení bylo taktéž 5 dětí, ve třetím 11, ve čtvrtém 8, v pátém 3 a v šestém, sedmém i osmém po pěti. Správcem školy byl Emanuel Hobza, který byl současně i třídním učitelem. Učitelkou ručních prací byla Marie Čermáková a učitelem náboženství Bohumil Simonides, farář v Jamném.

Stupnice známek samostatně klasifikovala mravy, pilnost, prospěch a vnější úpravu písemných prací. Mravy byly hodnoceny jako chvalitebné, uspokojivé, zákonné, méně zákonné a nezákonné, zatím co pilnost jako vytrvalá, náležitá, dostatečná, nestálá a nepatrná. Prospěch byl klasifikován stupněm velmi dobrý, dobrý, dostatečný, sotva dostatečný a nedostatečný. Vnější úprava písemných prací se hodnotila jako velmi úhledná, úhledná, méně úhledná, neúhledná a nedbalá.

Zvláštností rakousko-uherského školství byl termín ukončení školní docházky. Ta totiž končila dnem, kdy žák dosáhl čtrnácti let věku. A tak Josef Buchta vystoupil z třetího oddělení obecné školy v Rybném dne 17.března 1918 s propouštěcím vysvědčením, na kterém byly jedničky nejen z mravů a pilnosti, ale i ze čtení, jazyka vyučovacího, počtů a měřického tvaroznalství, přírodopisu, přírodozpytu, zeměpisu, dějepisu a kreslení. Dokonce i neoblíbené náboženství bylo hodnoceno krásnou dvojkou tak, jako psaní. Zpěv, alespoň ten školní, však kantory zřejmě příliš nenadchnul a byl pouze za tři.

Po ukončení školní docházky byl Josef Buchta dán k vyučení se kolářskému řemeslu k mistru koláři v Bítovčicích a následně v Olomouci. Poté, dne 9.ledna 1924, mu byl obecním úřadem v Rybném vystaven domovský list a téhož roku byl povolán k vojenské základní službě u pěšího pluku č.16 v Jelšavě, kde po absolvování poddůstojnické školy dosáhl hodnosti četaře. Po návratu z vojny byl přijat, jako kolář, na velkostatek v Jamném.