Mlýny a mlynáři v Jersíně

K historii obce neoddělitelně patří dva vodní mlýny, které po staletí ke svému užitku využívala nejen vrchnost, ale též místní obyvatelé. Přesto, že žádný z těchto mlýnů již neslouží původnímu účelu, jsou dochované budovy nadále pomístně nazývány jako „Fialův mlýn“ a „Jeřábkův mlýn“. Dlouhá a často i pohnutá historie jersínských mlýnů a mlynářských rodů sahá až do roku 1585, kdy podle zápisu v urbáři panství Černá dával jersínský rychtář Jan Kříž, z nově vystavěného mlýna, vrchnosti úrok 9 a ½ groše o svatém Jiří a o svatém Václavu.

Prvním písemně doloženým mlynářem usedlým na jersínském mlýně byl v roce 1585 půlláník Tomeš, který ze mlýna odváděl vrchnosti 7 grošů, 2 slepice a 6 vajec vždy o svatém Jiří a o svatém Václavu, přičemž stejné dávky odváděl i ze svého půllánu. Neblahý vliv na další rozvoj jersínského mlynářství a osudy usedlých mlynářských rodů měl vpád saských vojsk v roce 1631. Důsledky tohoto vpádu byly v obci patrny ještě v roce 1672, kdy jeden ze zdejších mlýnů zůstával stále pustý i přesto, že k němu náleželo 30 měr polí.

V následujících letech hospodařila na zdejších mlýnech celá řada mlynářských rodů, z nichž nejznámější byl rod Kmentů, Smolků, Kremláčků, Čermáků, Jeřábků a Fialů. Největšího rozkvětu se však jersínské mlynářství dočkalo na přelomu 19. a 20.století, kdy se součástí živnosti stávala také pila na vodní pohon.

Očekávání dalšího rozvoje tradičního mlynářství se však vlivem následujících událostí nenaplnilo a zdejší mlýny postupně, v roce 1948 a 1963, svůj provoz ukončily.