Přesto, že se písemné záznamy o založení obce Jersín nedochovaly, bývá její vznik spojován s rozvojem benediktinského kláštera Nanebevzetí Panny Marie, založeného v Třebíči roku 1101 knížetem Oldřichem a jeho bratrem Litoltem. V roce 1104 byl klášter nadán bohatými statky zahrnujícími 64 obcí, které byly později rozšířeny o dalších 12 vesnic. V roce 1298 král Václav II. založil měřínské benediktinské probošství, které bylo podřízeno opatství třebíčskému. Probošství bylo obsazeno 6 bratry a probošt vedl duchovní správu obyvatel připadlých obcí. Na sklonku 14.století však bylo probošství značně zpustošeno domácími válkami. Z kusých záznamů se dozvídáme, že v roce 1409 byl proboštem Vít, v roce 1440 Daniel, roku 1447 se proboštem stal Matěj, v roce 1453 Jan a posledním v roce 1466 Dominik.
Jersín, jehož název je odvozován od osobního jména Jersa, je poprvé písemně zmíněn v roce 1453, kdy přináležel k měřínskému probošství. V tomto roce zastavil třebíčský opat Trojan Jersín za 80 kop grošů Jinochovi z Měřína, který však záhy ponechal zástavu meziříčskému měšťanovi Václavu Rohanovi. Z něho přešel zástavní list na Maška z Meziříčí a po té na Jana z Lomnice a na Meziříčí.
Roku 1491 daroval král Vladislav Janovi z Lomnice a na Meziříčí „opravu probošství a zboží Měřínského“ se vším příslušenstvím tak, aby Jan a jeho dědicové zboží spravovali a na tomto měli vrchní panství. V témže roce však přešla zástava Třebíče i se zbožím měřínským na Viléma z Pernštejna, kterému král Vladislav toto nejen zastavil, ale zároveň jej zplnomocnil, aby převzal i ostatní zastavené statky. Tímto aktem probošství v Měříně prakticky zaniklo. Vilém z Pernštejna si pak nechal ve čtvrtek po sv.Bartoloměji roku 1491 klášter třebíčský spolu s městem, zbožím měřínským a vyplacenými vesnicemi, mezi nimiž byl i Jersín, za 15500 zlatých uherských zapsat do zemských desek.
V pondělí před Narozením Matky Boží, roku 1500, osvobodil Vilém z Pernštejna městečko Měřín a vsi příslušející k měřínskému probošství od povinnosti šenkování jakýchkoliv vrchnostenských vín. Následně, v pondělí před sv.Jiřím léta 1501, potvrdil Měřínu právo odúmrtí, které rozšířil též na všechny vsi bývalého probošství, včetně Jersína. Toto obdarování potvrdil na Pražském hradě, v pondělí před květnou nedělí léta 1502, král Vladislav.
Podle dílčího listu Viléma z Pernštejna, sepsaného v Pardubicích na den Zvěstování Matky Boží léta 1515, bylo probošství měřínské statkem, který nekladl v díly svým synům. Přesto však záhy po sepsání tohoto listu bylo měřínské probošství připojeno, se vším příslušenstvím, dílu moravskému a tedy Janovi z Pernštejna. Ten svým listem sepsaným v Pardubicích, v pondělí před sv.Tomášem roku 1547, potvrdil obyvatelům měřínského probošství a všech vsí k němu příslušejících právo odúmrti, aby „každý mohl kšeftovati se svým majetkem, jak mu libo.“ Pouze měl přivolati purkmistra a dva konšely, nebo jiné dvě hodnověrné osoby a přísežného. Jestliže by někdo neměl přátel do třetího kolena postupného, měla polovice majetku připadnouti na záduší, na obec, chudé, opravy cest a druhá polovice na přátele do pátého kolena. Pakli by ani takových přátel nebylo, měla i druhá polovice připadnout obci. Současně ustanovil, „aby se svatební smlouvy dály a zapisovaly, aby nepovstávali různí zmatkové.“ Schválil, „aby dcera, která by se bez vůle otce nebo matky provdala, byla vyděděna, otci nebo matce bylo však zůstaveno, chtějí-li co dáti své dceři či nic…“ Takovéto obdarování schválil v roce 1548 v Augsburku císař Ferdinand I.
V úterý velikonoční roku 1554 vystavil, pro větší jistotu a uvěření, purkmistr a rada města Třebíče městečku Měřín opis na odúmrť, danou Janem z Pernštejna a stvrzenou králem Ferdinandem I., uvádějící jmenovitě též osady měřínského probošství, včetně obce Jersín.
Po smrti Jana z Pernštejna daroval král Ferdinand I., v den sv.Filipa a Jakuba, apoštolů Božích, roku 1556, statky bývalého kláštera benediktinského Vratislavovi z Pernštejna. Zároveň potvrdil, aby mu byly v zemských deskách zapsány, mezi jinými, probošství měřínské, městečko Měřín, vsi Pustina, Chlumek s desátkem obilným, Blízkov s rychtou zákupní a desátkem obilným, Netín s rychtou zákupní, Kochanov s rychtou zákupní a desátkem obilným, Zhoř Malá, Dědkov s rychtou zákupní a desátkem obilným, Jersín s rychtou zákupní a desátkem obilným, Meziříčko, Černý s rychtou zákupní a desátkem obilným, Pavlínov s rychtou zákupní a desátkem obilným, Milíkov s desátkem obilným, Zhoř Pivcova s desátkem obilným, Světlá u Chlumku, Světlá u Pavlínova, pusté vsi Zhořovo, Rychýřka, Svařanov a many v Černé, z Pustiny, z Kochanova a v Batouchovicích.
Již následujícího roku (1557) však Vratislav z Pernštejna prodal městečko Měřín s kostelem a pivovarem, ves Pustinu, Horní Raclavice, Šiborov, Zhoř Pivcovu s desátkem obilným, Kochanov s rychtou zákupní a desátkem obilným, Netín s rychtou zákupní a kostelem, Zhoř Malou, Blízkov s rychtou zákupní a desátkem obilným, Dědkov s rychtou zákupní a desátkem obilným, Milíkov s desátkem obilným, Černou s rychtou zákupní a desátkem obilným, Jersín s rychtou zákupní a desátkem obilným, Stáj, Řehořov s rychtou zákupní a desátkem obilným, Meziříčko s desátkem obilným, Chlumek s desátkem obilným, Pavlínov s rychtou zákupní a desátkem obilným, Jamné s rychtou zákupní, Zhoř Housetinu s rychtou zákupní a kostelem, Rybné s rychtou, Věžnici Bahennou, a pusté vsi Chřeptov, Svařenov, Světlá u Chlumku, Světlá u Pavlínova, Zhořové, s many a všelijakou povinností, kteráž jim náleží dle listu daného Vratislavem z Pernštejna, s jedním manem v Jamném, jedním manem v Stáji, jedním manem v Meziříčku, jedním manem v Černé s desátkem obilným, jedním manem v Pustině, jedním manem v Kochanově, a to i se všemi dvořáky a všemi povinnostmi Janovi st. Stráneckému ze Stránec.
Po dalších dvou letech, tedy v roce 1559, přenechal Jan st. Stránecký ze Stránec větší část nabytého zboží a to městečko Měřín s kostelem, vesnice Blízkov, Dědkov, Milíkov, Černou, Jersín, Řehořov, Meziříčko, Chlumek, Jamné, Zhoř Housetinu s kostelem, Stáj, Rybné a pustou ves Světlá u Chlumku, i s many a všelijakými povinnostmi jak byly dány listem Vratislava z Pernštejna, bratrům Janovi a Rafaelovi Chroustenským z Malovar, z nichž Jan Chroustenský si podržel Měřín. Jeho syn, jménem rovněž Jan, uzavřel sňatek s Johankou z Tetova a Malenovic, a roku 1585 se uvázal taktéž v Měřín a Německý Rudolec.
V roce 1585 byla v Jersíně zákupní rychta, dva celoláníci, dva třičtvrtěláníci, devět půlláníků, jeden čtvrtláník a dva podsedci. Zákupním rychtářem byl v tomto roce Jan Kříž, který vrchnosti platil 1 zlatý úroku a dával, spolu s jinými sousedy, desátek jarý i ozimý, a z nově přistavěného mlýna o sv.Jiří a sv.Václavu úrok 9½ groše. Rod Křížů si nepřetržité zákupní rychtářství podržel až do roku 1672.
Z údajů v urbáři z roku 1585 se dovídáme, že vrchnost měla v tomto roce v Černé 10 rybníků na 91 kop vejtahu. Lovit rybníky a podplétat podtrubí byli povinni poddaní ze vsi Černá, naopak poddaní z Jersína, Dědkova a Blízkova „rozváželi z nich plody“. Ve dvoře v Černé stála výpalna, kde se vypalovalo ve dvou kotlích. Denně se vypálilo přinejmenším po dvou měrách páleného, jež byli poddaní povinni, kromě městečka Měřína, v celém panství brát „na šenk“. Zákupní rychtáři z vesnic náležejících k panství měli zase za povinnost každoročně „z příhodného místa pánovi bečku vína přivézti“, mělo se jim však na bečku vína dát dvě míry ovsa. V uvedeném urbáři se rovněž dochovaly záznamy o platbách, které byli jednotliví obyvatelé Jersína povinni, formou svatojiřského a svatováclavského úroku, odvádět vrchnosti. Jan Nedomů a František Hrad odváděli z lánu po 14 groších, 4 slepice a 12 vajec, Šebesta odváděl ze čtvrtlánu 3½ groše, jednu slepici a 3 vejce, zatím co půlláníci Bartoň Šupků, Pavel Šilhan, mlynář Tomeš, Blaha Deraha, Jan Čada, Jan Cejnek, Jan Loktuška, Marek Líbal a Jan Bartoňů odváděli 7 grošů, 2 slepice a 6 vajec. Mlynář Tomeš navíc odváděl totéž i ze mlýna. Třičtvrtěláníci Vávra Šebůrek a Jan Mikule odváděli 10½ groše, 3 slepice a 9 vajec, a podsedci Kříž Slomek a Bouchalka platili po 2 groších úroku. Obec tedy vrchnosti odváděla 10 zlatých, 2 groše, 35 slepic a 102 vajec. Kromě těchto plateb byli obyvatelé Jersína povinováni své vrchnosti taktéž robotou a odváděním desátků. Poddaní „měli po jednom dni ovsy, úhory a ozim zavláčeti, louky u Černého síci, žati všichni po dvou žencích, ozim i jař s pole panského a drva k pivovaru svoziti, dva sáhy dřev pro pivovar nadělati, seno ovcím od zámku k Černému voziti, pšenici od Třebíče přivézti, chmel štikati a na hony s tenaty choditi“. Ženy byly krom předení po jednom přadeni povinny „ovce práti, pleti, lny a konopě trhati, tříti a hachlovati, zelí okopávati“. Desátek se panstvu odváděl z pšenice, žita, ječmene, hrachu a ovsa.
V pondělí před sv.Vavřincem léta 1597 učinil Jan Chroustenský poslední vůli. Jelikož nezanechal potomků, měli Vilém Dubský z Třebomyslic a Aleš ze Stránec a na Pivcově Zhoři spravovat jeho majetek Janovi Rafaelovi Chroustenskému, který byl synem jeho bratra Petra Chroustenského na Myslibořicích, zatímco obce Meziříčko a Řehořov odkázal své sestře Ludmile Chroustenské z Malovar.
V úterý po památce Těla Božího, 14.června 1607, vydal Jan Rafael Chroustenský v Rudolci list, zajišťující mistrům řeznického řemesla z městečka Měřína ochranu před cizopanskými řezníky, nepříslušejícími k jejich cechu měřínskému. Listina zakazovala cizopanským řezníkům sekat dobytek a tento po vesnicích v putnách, mošnách nebo jiným způsobem roznášet a prodávat, a to nejen na všech rudoleckých gruntech, ale i ve vesnicích Blízkov, Dědkov, Černá, Milíkov, Arnolec, Jersín a Chlumek. V případě, že by byl někdo při takovéto činnosti přistižen, mělo mu býti maso ihned odebráno a chudým lidem do špitálu a žactvu do školy dáno. Jan Rafael Chroustenský tímto svým listem současně řeznickému cechu měřínskému potvrdil, za poslušné a věrné služby, artikuly od řeznického cechu z města Třebíče, a to i na časy budoucí.
Dochovaná „Registra panství Rudoleckého, platův stálých i běžných a jiných úžitkův co se schází, založena jsou léta Páně 1616“ uvádí jako poddané v Jersíně celoláníka Valentu, třičtvrtěláníky Ondru Šebůrka a Václava Poláků, půlláníky Martina Šupku, Jana Sadíka, Havla Cejnka, Ondru Loktušku, Ondru Coufala a Petra Stračku, dále čtvrtláníka Havla Dohnala a podsedka Pavla Bouchalů.
Jan Rafael Chroustenský z Malovar a z Chroustenic na Myslibořicích a Rudolci, který byl komorníkem práva menšího zemského markrabství Moravského v brněnském kraji, byl posledním českým majitelem panství Rudolec a Černá s Měřínem, a tedy i Jersína. Svým listem ze dne 23.května 1620 potvrdil Měřínu platnost všech dřívějších obdarování a udělil mu četné nové milosti, když purkmistr a celá obec ustoupili od svého práva vařiti v obecním pivovaru pivo a zavázali se toto odebírat z vrchnostenského pivovaru v Černé.
Osudným se však pro Jana Rafaela Chroustenského stala účast ve stavovském poselstvu, které mělo nově zvolenému králi Fridrichu Falckému připomenout povinnosti k zemi a přání obyvatelstva, v němž zastupoval rytířský stav. Tato účast byla později nazvána „ohavnou rebelií“ a byla důvodem k zabavení veškerých jeho statků v roce 1621.
Z následujícího období se nám dochoval záznam jež dokládá, že Jan Rafael Chroustenský žil v roce 1624 ve Velkém Meziříčí, kde se mu narodila dcera Eliška. Nejvýznamnější památkou na tuto osobnost však zůstává zámek v Černé, který vystavěl. Po svém skonu byl pochován v kapli Panny Marie v Měříně a jeho epitaf nese znak manželky Anny Šárovny ze Šárova.
