Stručná historie domu č.p. 44

Nejstarší historie této chalupy, nacházející se až na samém konci obce, není úplně známa. Jisté však je, že do roku 1873 přináležela k usedlosti č.27, kde již od roku 1775 hospodařil rod Rojků.

Patrně prvním písemným záznamem dokládajícím existenci této chalupy je dochovaná svatební smlouva, sepsaná dne 14.srpna 1873 Leopoldem Kučerou, c.k. notářem ve Velkém Meziříčí. Podle ní postoupila vdova Anna Rojková, gruntovnice v Jersíně č.27, své dceři Josefě a jejímu nastávajícímu manželovi Janu Šupkovi domek na stavební parcele č.45 s výměrou 19 sáhů. Domek sestával ze světnice, kuchyně, síně a kolny, a byla k němu od gruntu č.27 připojena i louka p.č.159/6 o rozloze 88 čtverečních sáhů a pastvina p.č.160/6 s výměrou 10 čtverečních sáhů. Cena postoupené chalupy, pozemků a veškerého příslušenství byla uvedena ve výši 400 zlatých rakouských. Krátce poté, dne 20.října 1873, byla chalupa pod číslem 44 zavedena do pozemkové knihy obce Jersín.

Jan a Josefa Šupkovi vychovávali ve své chalupnické usedlosti 5 dětí jimiž byli synové Karel a Emanuel, a dcery Marie, Kristina a Antonie. Hospodář se snažil své hospodářství rozšířit a tak dne 24.května 1880 přikoupil, za 195 zlatých, pozemky p.č.135 - 139, a 29.dubna 1882, za 120 zlatých, také pozemky p.č.711 - 714. Dne 11.února 1889 však Jan Šupka zemřel a usedlost byla v pozůstalostním jednání, vedeném 24.března 1889, předána ovdovělé Josefě Šupkové.

Dne 26.května 1903 se Kristina Šupková provdala za ševce Karla Kociána, rodáka z Kamenice. Svatební obřad vedený farářem Janem Vaňkem se uskutečnil ve farním kostele v Měříně a svědky se stali František Hájek, půlláník v Jersíně č.4, a František Polák, domkář v Jersíně č.35. Zanedlouho po svatbě, dne 7.července 1903, předala Josefa Šupková hospodářskou usedlost do vlastnictví novomanželům Karlovi a Kristině Kociánovým. Z manželské smlouvy sepsané téhož dne c.k. notářem Vilémem Kapussou ve Velkém Meziříčí se dozvídáme, že usedlost zahrnovala domek č.p.44, pozemky s parcelním číslem 135, 137, 138, 139, 711, 712, 713 a 714, a dále krávu, jalovici, tele, vozík, řezačku, pluh, rádlo, kolečka, brány, drobné hospodářské náčiní a ve světnici truhlu na šaty, postel, dvě duchny a čtyři polštáře - to vše v ceně 2344 korun 16 haléřů.

Z manželství Karla a Kristiny Kociánových se dne 13.června 1908 narodilo jediné dítě, jímž byla dcera Marie. Hospodář po té usiloval o rozšíření své usedlosti a tak postupně přikoupil zahradu s parcelním číslem 68/1, pastvinu 68/2, louku 152/1, a později, dne 4.listopadu 1918, i pozemky č. 1149, 1150/1 a 1150/2. Následně, dne 23.prosince 1920, připojil k usedlosti také pastvinu č.70 a roli č.71, a dne 8.prosince 1925 i pastvinu č.67/2.

Dne 27.října 1932 se čtyřiadvacetiletá Marie Kociánová provdala za koláře Josefa Buchtu, rodáka z Rybného. Oddáni byli kaplanem Emanuelem Valouškem ve farním kostele v Měříně a svědky se stali ing. Richard Schiller, velkostatkář v Jamném, a Metoděj Rojka, rolník v Jersíně č.27. Krátce před svatbou, dne 14.října 1932, byla Dr. Barnabášem Žáčkem, notářem ve Velkém Meziříčí, sepsána svatební smlouva jíž Karel a Kristina Kociánovi předali hospodářskou usedlost nastávajícím novomanželům Josefu a Marii Buchtovým. V textu dochované svatební smlouvy je zakotveno předání domku č.p.44 s veškerými obytnými i hospodářskými budovami, živým i neživým hospodářským příslušenstvím, zahradou č.68/1, pastvou č.68/2, loukou č.152/1, pozemky č.135, 137, 138, 139, 711, 712, 713, 714/1, 714/2, 1149, 1150/1, 1150/2, pastvou č.67/2, 70 a rolí č.71 - vše v ceně 9750 korun českých.

Z manželství Josefa a Marie Buchtových se dne 12.května 1935 narodilo jediné dítě, jímž byl syn Josef. Přesto, že jejich hospodářství patřilo spíše k těm menším, obhospodařovali v roce 1934 pozemky o celkové výměře 5,2 hektaru a na počátku roku 1937 chovali 4 krávy a jednoho vepře.

Dne 30.března 1939 však Marie Buchtová náhle zemřela a 2.dubna byla kaplanem Antonínem Sůlou pochována. Jelikož nebožka skonala bez zanechání poslední vůle, rozhodnul již 16.května 1939 Okresní soud ve Velkém Meziříčí předat veškerou pozůstalost ovdovělému Josefu Buchtovi. Ten se zavázal uhradit náklady za projednání pozůstalosti, dědické i převodní  poplatky a také veškeré dluhy spočívající na hospodářské usedlosti. Současně se zavázal vyplatit mateřský podíl ve výši 25000 korun nezletilému synovi Josefovi. Podíl byl stanoven splatným v jeho 21 letech, přičemž do ukončeného 18 roku byl bezúročný a po té byl úročen 4% úrokem.

Není divu, že ovdovělý Josef Buchta, nucený sám pečovat o ani ne čtyřletého syna Josefa, oba nebožčiny rodiče i původní výměnkářku - nebožčinu babičku Josefu Šupkovou, uzavírá již  27.května 1939 sňatek s tehdy sedmnáctiletou sestřenicí své zesnulé manželky, Anežkou Kociánovou, rodačkou z Kamenice. Svatební obřad se uskutečnil ve farním kostele sv. Jana Křtitele v Měříně. Oddávajícím byl farář František Čermák, svědky se stali František Komínek, rolník v Radošově a František Homolka, domkář v Rybném. Svatební hostina se poté konala v hostinci Josefa Smejkala v Měříně, č.p. 16.

Josef a Anežka Buchtovi začali společně hospodařit ve složitém období existence protektorátu Čechy a Morava, kdy byla hospodářům určována povinná osevní plocha pšenice, žita a ječmene. Podle dochovaného „obecního výkazu o rozvrhu povinné osevní plochy pro hospodářský rok 1940-1941“ bylo v tomto roce Josefu Buchtovi uloženo osít 1 hektar zemědělské půdy. Dobový soupis hospodářského zvířectva ze dne 4.prosince 1944 zase dokládá, že Josef Buchta k tomuto datu choval 5 kusů hovězího dobytka, dva vepře, 10 slepic a jednoho kohouta.

V následujících letech se Josef a Anežka Buchtovi věnovali soukromému hospodaření a dílčím způsobem své hospodářství dále zvelebovali. Hospodářské stavení, které bylo již téměř sto let staré, však bylo nezbytné postupně opravit a přestavět. Proto 5.prosince 1954 odeslal Josef Buchta Odboru pro výstavbu Okresního národního výboru v Jihlavě žádost v níž uvádí, že je rolníkem obhospodařujícím 6 hektarů zemědělské půdy a zdvořile žádá o povolení k provedení rekonstrukce vepřína. Ve své žádosti dále uvedl, že stávající dřevěné chlívky jsou již staré, zchátralé, a přiložil plán rekonstrukce. Poté, dne 9.prosince 1954, byl vedoucím odboru pro výstavbu vyzván, aby do tří dnů zaplatil nalepením kolkových známek 29 Kč jako správní poplatek s tím, že následně mu bude zasláno kladné vyřízení žádosti. Po jejím obdržení byly počátkem roku 1955 chlévy přestavěny.

Hospodářskou usedlost hospodář vedl poměrně moderním způsobem a již v té době vlastnil secí stroj, žací stroj, mlátičku, elektromotor, dva vozy a řadu drobného orného nářadí. Velkým hospodářovým snem bylo zakoupení vlastního traktoru. Postupující kolektivizace vesnice však další rozvoj soukromého hospodaření přerušila a manželé Buchtovi začali uvažovat o možnosti přestěhování do města. Prvním krokem k uskutečnění tohoto záměru bylo předání hospodářství prvorozenému synovi Josefovi, který byl v té době pomocníkem v zemědělství a členem jednotného zemědělského družstva v Jersíně.

Z manželství Josefa a Anežky Buchtových se narodili tři děti - synové Arnošt (1944), Miroslav (1948) a Milan (1956). Prvním dvěma však nebylo souzeno dožít se dospělosti a záhy po narození skonali.

Hospodářskou usedlost předal Josef Buchta synovi Josefovi dne 7.července 1958 formou postupní smlouvy, sepsané v Advokátní poradně v Jihlavě, ulice Komenského č.30. Podle dochovaného zápisu usedlost zahrnovala obytné a hospodářské budovy v Jersíně č.p.44, stavební parcelu č.45, zahradu parcelní číslo 68/1, pastvu č.68/2, louku č.159/1, pole č.135, pastvu č.137, pole č.138, pastvu č.139, louku č.711, pastvu č.712, pastvu č.713, les č.1149, pole č.1150/1, pastvu č.1150/2, pastvu č.67/2, pastvu č.70 a pole parcelní číslo 71, pastvu č.73, pole č.74, pole č.75, louku č.94 a  pole parcelní číslo 95, spolu s inventářem - a to dvěmi kravami, dvěma vozy, žačkou, mlátičkou, elektromotorem, secím strojem a drobným orným nářadím - vše za vzájemně ujednanou postupní cenu 20000 Kč. Aby uvedená postupní smlouva byla právoplatná, musela být dle §1 tehdejšího zákona č.65/51 Sb. schválena. Tak se stalo dne 28.října 1958, kdy Odbor zemědělství a lesního hospodářství rady Okresního národního výboru v Jihlavě udělil k tomuto převodu vlastnického práva souhlas, a teprve potom, dne 19.března 1959, byla smlouva zaregistrována u Státního notářství v Jihlavě. Přesto, že Josef Buchta st. již nebyl vlastníkem usedlosti, nadále zde spolu s rodinou pobýval a pomáhal novému majiteli s vedením hospodářství.

Dne 15.července 1961 prodal Josef Buchta ml. celou hospodářskou usedlost manželům Josefu a Marii Čížkovým, žijícím do té doby v Jersíně, č.p.3, a to za vzájemně ujednanou kupní cenu 16000 Kč. Kupní smlouva byla po podpisu ověřena tajemníkem Místního národního výboru v Jersíně Janem Simandlem, dne 8.března 1962 schválena Odborem zemědělství Okresního národního výboru v Jihlavě a poté, 16.dubna 1962, státním notářem Dr.Jindřichem Kaupou zaregistrována.

Po prodeji hospodářské usedlosti č.p.44 se Josef Buchta ml., i jeho otec s rodinou, odstěhovali do nedaleké Jihlavy, čímž byla završena téměř třicetiletá epizoda rodu Buchtů v Jersíně.