Jersín v době pobělohorské

V roce 1621 bylo Černické panství tvořené obcemi Černá, Jersín, Arnolec, Nadějov, Staj, Zhoř, Bohdalov, Chroustov, Kyjov, Rudolec, Měřín, Blízkov, Dědkov, Chlumek a Milíkov rodu Chroustenských zabaveno a za 68000 zlatých prodáno dvornímu vojenskému radovi, komorníkovi a vojevůdci  Rombaldovi XIII., hraběti Collalto. V té době bylo v Jersíně 16 domů se 427 měrami polí. Vlastníkem největšího hospodářství které zahrnovalo 45 měr polností byl Tobiáš Foreiter. K ostatním usedlostem náležely polnosti o rozloze 30 až 40 měr.

Již zanedlouho po nabytí panství, v roce 1630, sloučil hrabě Collalto Černicko-rudolecké panství s panstvím brtnickým a sídlo tohoto dědičného svěřenství (fideikomis) přemístil do nepříliš vzdálené Brtnice. Dne 19.listopadu 1630 však Rombaldo Collalto zemřel a panství se ujala pozůstalá manželka Blanka Polyxena, rozená hraběnka Thurn. 

Za třicetileté války byl Jersín  zpustošen vpádem Saských vojsk, která si v roce 1631 vyjela na Moravu ze sousedních Čech. Důsledky tohoto vpádu byly v Jersíně patrny ještě v roce 1672, kdy  zde stále zůstávalo šest pustých  usedlostí a to včetně mlýna s 30 měrami polí.

Značný význam měl pro Jersín i ostatní obce měřínské farnosti rok 1650, kdy byla v Měříně založena katolická farní škola, jíž mohly navštěvovat děti z celé  farnosti. Prvním rektorem této školy, kde se vyučovalo náboženství a trivium, to jest psaní, čtení a počty, byl Václav Mírovický.

Dne 8.září 1672 odkoupil hrabě Collalto jersínskou zákupní rychtu se vším příslušenstvím od rychtáře Tobiáše Kříže za 700 kop, tj. 816 zlatých 40 krejcarů, a tuto proměnil na dvůr. Ke dvoru byla přidána pole Foreiterova domu o výměře 45 měr a pozemky z vykácených lesů. Sídlem dvora bylo stavení Tobiáše Foreitera.

Dne 10.června 1679 se na panství Černá-Rudolec uskutečnila lánová vizitace s cílem získat podklady pro sestavovaný druhý Moravský lánový rejstřík. Vlastníkem panství byl v té době František Antonín, hrabě Collalto, a správcem panství Vavřinec Šimkovský. Jednotlivé obce panství, včetně Jersína, byly navštíveny lánovou komisí, o jejímž složení bylo rozhodnuto usnesením sněmu v roce 1669. Komise byla sestavena tak, aby zahrnovala příslušníky všech čtyř tehdejších stavů. Zástupci prelátů byli žďárský opat Benedikt a probošt Všech svatých v Olomouci Augustin Karásek, zástupcem pánů byl Karel Maxmilián hrabě Thurn a Gabriel František z Horky. Rytířský stav zastupoval Vilém Karel Wodenborn z Dundy a měšťany Jan Rudolf Pech a Matyáš Jan Aichinger.

Podle závěrů vizitace bylo v Jersíně v roce 1679 celkem 13 usedlostí. Z tohoto počtu bylo 9 usedlostí obsazeno starousedlíky, jedna usedlost byla osídlena nově, dvě usedlosti byly starými poustky a jedna usedlost byla novou poustkou, neboť zde hospodařící poddaný zběhnul. Osm starousedlíků obhospodařovalo polnosti o výměře 21-60 měřic, jeden starousedlík polnosti o výměře 1-20 měřic. Nový usedlík na poustce obhospodařoval polnosti s výměrou 21-60 měřic. Ke dvěma starým poustkám náležely polnosti o rozloze 21-60 měřic. Pro názornost je vhodné uvést, že v měřicové soustavě byl za velkého rolníka považován hospodář na 61 a více měřicích polí, střední na 21-60 měřicích a drobný na 1-20 měřicích.

V roce 1707 padl v souboji poslední vlastník panství, pocházející z první linie rodu, Leopold Adolf, hrabě Collalto. Jelikož byl svobodný a nezanechal zákonných potomků, přešlo záhy vlastnictví do rukou druhé rodové linie a roku 1709 se vlastníkem panství stal Vinciguera, hrabě Collalto. Z tohoto období se nám dochovaly autentické texty přísah úředních osob, které byly povinny tyto skládat před zahájením úřední činnosti. Zajímavá je přísaha porodní báby, která byla nepochybně osobou, s níž obyvatelé Jersína přicházeli často do styku. Takováto přísaha zněla:

„Já, ….., s dotknutím svatého krucifixu přísahám a připovídám, že k jakékoliv ženě těhotné buďto ve dne neb v noci povolána budu, že jí věrně a křesťansky pomáhati a v zachování dítěte i matky se spravedlivě starati chci, a nic nejmenšího zameškati nechci, co by k šťastnému porodu prospěšno býti mohlo. Kdyby pak nebezpečenství dítěte bylo, chci je náležitě podle řádu a nařízení církve svaté katolické živlem čisté vody křtíti a to těmito slovy: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého“, žádného slova neujímajíc ani nepřidávajíc, méněji nějakých pověr neb žehnání přitom užívajíc. K tomu mi dopomáhej Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch Svatý, Amen.“

Podle dochovaných záznamů činila v roce 1739 na Moravě daň z půdy 10 zlatých 50 krejcarů na berní lán a 4 zlaté na komín. V roce 1745 však již byla vyměřována ve výši  41 zlatých 24 krejcarů na lán a 5 zlatých na komín. Přesto však bylo daňové zatížení obyvatel stále nižší než v sousedních českých zemích.

Podle vrchnostenského přiznání z roku 1750 získala vrchnost od  Jersína v tomto roce 5 zlatých 24 a ¼ krejcaru činže z pozemků o sv.Jiří a 15 zlatých 40 a ¼ krejcaru o sv.Václavovi, 4 zlaté 58 a ½ krejcaru místo předení o sv.Jiří, a obilní desátek vrchnostenským právem. Obilní desátek zahrnoval 95 snopů žita, 60 snopů ovsa a 1 snop ječmene. Pro představu uvádím, že různých platů dostala vrchnost na tomto panství ve výši 1063 zlatých 35 krejcarů a v roce 1752 byl výnos panství Černá,nazývaného též německo-rudolecké, odhadnut na 4585 zlatých 45 krejcarů.

Tažnou robotu se 2 voly po tři dny v týdnu konali v Jersíně 3 sedláci. Dva chalupníci robotovali po dvou dnech v týdnu s jednou osobou. V Jersíně, tak jako i v ostatních osadách panství, byli celoláníci nuceni zdarma dovézt na podzim do panských ovčíren 12 otýpek listí nebo 12 otýpek slámy, půlláníci po šesti, chalupníci po třech a domkáři po jedné otýpce. Celoláníci robotovali týdně 6 dní se dvěma voly nebo s jedním silným koněm, o žních a v době stříhání ovcí místo potahu se dvěmi osobami pěšky, při dovážení sena nebo obilí museli mít mimo povoz i nakladače a při oračce na setí jednoho čeledína. Půlláníci robotovali šest dní pěšky, chalupníci tři dny a domkáři jeden den. Robotovalo se při orání od 10 hodin dopoledne do 5 či 6 hodin odpoledne a ani v letním období netrvala robota déle než 8 hodin, a to včetně doby příjezdu a odjezdu. Pěšky se robota konala 10 hodin. V období sen a otav se však pracovalo od východu do západu slunce. Na ukončení sen a žní pro celé panství bylo robotníkům určeno 20 měr žita na chléb a 3 bečky piva rychtářům a dohlížitelům na robotu.

Poddaní chodili od starodávna na hlásku do černického zámku. Po ustanovení 2 stálých ponocných tato povinnost zanikla, vesnice však za tuto úlevu museli ročně platit 7 zlatých 21 krejcarů a k tomu 3 a ⅜ měr žita. Popel se musel prodávat do panské salajky za cenu 6 krejcarů za 1 měřici.

Jako by toho všeho nebylo dosti, odváděl se desátý snop ze všeho obilí měřínskému faráři. Tohoto poplatku byly zproštěny pouze zahrádky a některá osvobozená či vrchnostenská pole. Všechny osady, tedy i Jersín, byly povinny platit na „letník“ za spisování zpovědních cedulek a to tak, že sedláci platili po 4 a ostatní po 2 vejcích, od každé dojnice „třetinku“ másla a koledu, která činila od každého sedláka, chalupníka a domkáře po 3 krejcarech, koláči, ½ mázu hrachu a kusu lnu. Dva kooperátoři měli ročně od každého sedláka 3 krejcary a kus lnu, od chalupníka 1 krejcar 2 denáry.

V roce 1757 patřilo jersínským poddaným 385 měr polí, 4 a ⅜ měr zahrad, 11 a ⅛ měr úhoru, 18 měr pustin, 3 a ⅜ měr pastvin, 16 a ⅛ vozu sena, 18 a ½ měr lesa a rybníky na 2 kopy potěru. Vrchnosti patřil v Jersíně dvůr v č.26 s 80 měrami polí, 5 a ½ vozů sena, mlýn v č.12 s 18 a ½ měrami polí a ¼ míry zahrady. Obci Jersín náleželo ½ míry polí, něco sena, rybník „Na Skalu“ na 2 kopy kaprů a 2 domky.

V roce 1768 byl hlavní rektifikační komisí vyhotoven Tereziánský rustikální katastr který uvádí, že území obce Jersín zahrnuje 484 měr a 1 a ¼ achtle orné půdy s bonitou 3, dále 4,5 měr zahrad, 11,7 měr lada, 18 měr pustiny, 4,2 měr pastviny, 22 a ½ dvouspřežní fůry luk a 12,4 měr lesa. Ke katastru obce dále náležely rybníky na 2 kopy kaprů a 2 kopy štik, 2 chalupy a téměř 3 berní lány.

V roce 1770 žilo v Jersíně třináct sedláků, dva chalupníci a sedm domkářů. Obyvatelé obce se živili převážně zemědělstvím a jejich počet trvale rostl. V roce 1790 tu žilo již 243 obyvatel v 32 domech a v roce 1842 dokonce 306 obyvatel v 37 domech.