Jersín v období první světové války

Dne 28.června 1914 byl v srbském Sarajevu spáchán atentát na následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda d´ Este a jeho manželku Žofii, rozenou Chotkovou. Na základě této události vyhlásilo Rakousko-uhersko dne 28.července 1914 Srbsku válku, která záhy přerostla v tzv. Velkou válku, pro níž se později vžil název 1.světová válka.

Dobové vzpomínky na období 1.světové války a její dopady na život obce se nám dochovaly ve dvou jersínských kronikách. První z nich je Protokol sboru dobrovolných hasičů v Jersíně, v níž události válečných let popsal správce školy a jednatel hasičského sboru Josef Uman. Druhou je pak obecní kronika, kde toto období popisuje správce školy Albín Mikunda.

V průběhu čtyř dlouhých válečných let byli na frontu postupně povoláni všichni muži ve věku od 18 do 50 let. Doma byli ponecháni pouze ti, kteří byli zmrzačeni či nevyléčitelně nemocní. Není proto divu, že z Jersína bylo postupně odvedeno 64 vojáků, z nichž někteří položili své životy přímo na bitevním poli, jiní byli raněni či podlehli zhoubným nemocem.

Lehce se však nevedlo ani těm, kteří mohli zůstat na svých hospodářstvích. Jejich úkolem bylo zajistit dostatečné množství zásob pro armádu v poli a obyvatelstvo ve městech. Dodávky byly povětšinou vymáhány tzv. rekvizicemi, jimž podléhalo téměř vše. Z obce tak bylo odvedeno na 300 kusů dobytka a zabaveno bylo velké množství obilí, brambor, vajec, sádla, másla, loje, mléka, tvarohu, máku, kávy i oleje. Rekvírována byla i zelená krmiva, seno, sláma, kukuřice, koňské boby, řepka, len, a také koudel, papír, hadry, kaučuk, prádlo, bavlna a vlna. Zabaveny byly také měděné a olověné součástky, mosazné kliky a dokonce i koupelnové kohoutky. Obzvláště citelnou ztrátou však bylo zabavení starobylého zvonu z původní kaple, který od nepaměti svolával jersínské usedlíky k modlitbě. Stranou pozornosti úřadů však nezůstala ani školní mládež. Té bylo nařízeno sbírat jahodové a malinové listí na čaj pro bojující vojáky, jedlé i nejedlé lesní plody, kopřivy, kaštany, stromovou kůru, listí jako náhradu sena, chrousty na krmení, prádlo a pletené i háčkované věci.

V roce 1915 byl zaveden přídělový lístkový systém, omezující postupně spotřebu nejen chleba, ale i cukru, másla, mléka, kávy, mýdla, tabáku a ošacení. Obec pak dostávala lístky na nitě a příděl petroleje na svícení. Dobové záznamy dokládají, že měsíční příděl petroleje kolísal mezi 50-ti a 60-ti kilogramy pro celou obec, a tak se po setmění svítilo jen málokde. Navíc bylo úředním výnosem nařízeno vyvěsit v každé domácnosti "Válečná přikázání pro domácnost", tj. návod, jak žít a šetřit. Ten, kdo neměl takovéto přikázání v domě viditelně vyvěšené, byl stíhán a pokutován četníky. Aby válečných nařízení nebylo málo, byl zaveden i tzv. "bezmasý den", jehož dodržování bylo rovněž četnictvem kontrolováno.

Ale ani tímto útrapy obyvatel neskončily, neboť rakouské mocnářství započalo s vymáháním válečných půjček, jejichž výše byla obcím i jednotlivcům předepisována. V průběhu válečných let bylo postupně vypsáno osm válečných půjček, na které bylo občany Jersína upsáno celkem 71250,- K a samotná obec byla přinucena upsat částku ve výši 7000,- K.